Film

Film mne fascinoval odmalička, od toho prvního nedělního odpoledne, kdy mne naši vzali do kina na pohádku Obušku, z pytle ven. Ten dojem byl tak silný, že i když jsem pohádku léta neviděla, nějak mi v mysli zůstávala usměvavá tvář pana Peška a jeho laskavě pronesené: "Oslíčku, prosím tě, otřes se!" Když film začali po létech téměř pravidelně uvádět v televizi, snad ani jednou jsem ho nepropásla. K velkému pobavení svého dávno dospělého syna se s předstihem přesouvám před obrazovku s hrnkem kafíčka či ovocného čaje a už dopředu si notuji: "Já jdu jen tak světem jako ptáček..." Od té doby jsem viděla spoustu filmů, pěkných i nulových, silných příběhů i takových slátanin, jaké snad nikdy ani neměly vzniknout, tomu se asi nevyhne ani člověk, který si velmi pečlivě vybírá. A já si ani příliš nevybírám, jsem prostě "příběhová". Jen mne tak napadá - co asi dělali lidé jako já, než byl vynalezen kinematograf???