Jestli se rozzlobíme, budeme zlí

Tak mně posledně televize potěšila, když snad po milionté odvysílala starý film Jestli se rozzlobíme, budeme zlí. Je to zajímavé, v době jeho vzniku v roce 1973 a krátce poté se narodilo takových filmů spousta, všechny snad upadly v zapomnění, ale tenhle přetrval. Přitom nejde o žádný světoborný výtvor, děj má prajednoduchý, jak se dva automobiloví závodníci zapletou se zločincem, který je připraví o jejich milovanou bugatku. Celým filmem se vlastne prolínají rvačky a násilnosti, vedené ovšem ještě v duchu lehkém, takže film byl bez rozpaků předkládán i dětem a mládeži. Komediální prvky násilí odlehčují a člověk se musí smát chtěj nechtěj. Nejvíc samozřejmě na konci, když dva kumpáni nad zločincem vyhrají, dostanou dokonce dve buginy a hned jednu zdevastují. Samozřejmě, člověk po několika zhlédnutích zná každý kousek filmu snad nazpaměť, ale těší se už dopředu a směje se. Veliký úspěch na tom má samozřejmě obsazení dvou hlavních hrdinů - Terence Hilla a Buda Spencera. Ti dva vytvořili neodolatelnou dvojici i v jiných filmech. Bud Spencer se Bud Spencer vůbec nejmenuje a stejně tak Terence Hill, který se ale přejmenoval už v průběhu svých hereckých začátků, takže někteří si ho mohou pamatovat ještě jako italského herce Maria Girottiho. Pod tímto jménem ztvárnil například několik postav v téměř nekonečné sérii o Vinnetouovi, nejlépe si ho asi každý vybaví jako hrdinného poručíka Merrila, který náčelníkovi Apačů sebere pod nosem nevěstu Ribannu ve filmu Vinnetou - rudý gentleman. Zvláštní je, že Bude Spencera se tvůrci zábavného žánru nepokusili spárovat s druhým maníkem jen jednou, existuje film, na jehož název si teď nevzpomínám, kde mu druhého do páru představuje italský (také) herec Giulliano Gemma. (Na toho si vzpomenou milovníci Angeliky, markýzy andělů, tam hrál mladého sluhu Nicolase, pozdějšího banditu Calembredaina). Přes všechnu snahu se film s touto dvojicí moc nepovedl, chlapi si nějak neseli. Člověk sledoval profesionály, kteří svědomitě odvádějí svoji práci, ale výsledek nic moc. Gemma prostě v sobě neměl ono uličnické jiskření, tu lumpačinu v očích zejména těsně před rvačkou, jaká sluší Hillovi. A tak je dobře, že se našli Spencer a Hill, protože krom příběhu o bugině vytvořili ještě několik skoro stejně povedených filmů, které dokázaly diváky potěšit a rozesmát.