Vinnetou

Tak bych řekla, že velká část mé generace s nostalgií dodnes vzpomíná na filmy o hrdém náčelníkovi Apačů! Jak jsme si tenkrát pracně trhali od huby ovocné žvejky a oříšky v cukru, aby se na neděli usušila pětikačka z kapesného. A jak jsme lízali plátno ve smradlavém oblastním biografu, jen aby nám po trapném socialistickém týdeníku okouzlily oči barvy Technicolor a do působivé melodie zazněla průvodní slova:" Znáte ho všichni - Vinnetou..." My jsme málem nedýchali! Po létech jsem na jeden z těch filmů vzala svého synka. Bylo mu asi šest, nadšeně kulil oči, ale většina mladých diváků kolem nás se smála. S prominutím, já v tom nemohu vidět znak větší inteligence a rozhledu! I ano, v těch příbězích bylo leccos nelogického, ne všechna fakta odpovídala historii a k naštvání byl i stále stejný okruh určitých herců, kteří se objevovali v různých rolích, ale to všechno jsme tenkrát postřehli i my. Jenomže my jsme cítili touhu po spravedlnosti s Vinnetouem, Old Shatterhandem a jejich přáteli - aby bandité či nepřátelští Indiáni byli poraženi a zvítězilo to dobré. Těm pozdějším divákům to bylo fuk. Prostě jen popíjeli kolu nebo pivo - a smáli se!