Třetí princ

Blíží se Vánoce a s nimi pravidelný televizní pohádkový maratón. Mnoho lidí kolem mne už na to nadává, protože repertoár je skoro jasně daný a dlouhá léta omílaný, což každého jistě nepotěší. Já se těším. Skoro jistě zase některá z televizních stanic odvysílá pohádku Třetí princ. Ta mi sedne. Je pohádková svým vyprávěním, je v ní tajemno, napětí, pohádkové téma "všeho do třetice." Pohádkoví rodiče Jana Hlaváčová a Luděk Munzar jsou ohromní a princové Jaroslav a Jaromír v podání Pavla Trávníčka přímo neodolatelní, oba mají svůj šmrnc a švih. Libuše Šafránková ve dvojroli princezen z Diamantových hor je líbezná víc než kde jinde, se svým mírně pokřiveným úsměvem, který rozbíjí pokus o klasickou krásu. Vzpomínám, jak jsem před léty viděla tento film poprvé a pořád jsem čekala, kdy kdo vysvobodí nejstaršího prince z Říše lva a konečně se objeví fešný pan Bartoška. V tom punktu ale nic, tandem Trávníček - Šafránková obstarali to vysobozovaní podle svého a Bartoška se mihl až na závěrečné svatební hostině, kdy jsem jen polkla: "Co je tohle za kravskou pohádku, pod rouškou klasiky moderna, či co? Nevěsty jsou dvě, princové tři..." než vzápětí i vypravěč připustil totéž a uvedl děj na pravou míru s vysvětlením tak roztomilým, že dodnes poznamenalo náš rodinný život. A úsloví " královské dělení" je u nás pojmem dodnes!