Doktor Živago

Málokdy se stane, že podle kvalitní knižní předlohy vznikne stejně kvalitní film. A když se to jako zázrakem povede, aby se povedla po pětatřiceti létech druhá verze stejně pěkně, to už je zázrak nad zázraky. Mám konkrétně na mysli Doktora Živaga. Stejnojmenný román napsal ruský spisovatel Boris Pasternak, který měl ale ve své vlasti takové problémy, že ačkoli rukopis dokončil v roce 1956, vydán byl až v roce 1987. Mezitím ovšem vyšel v zahraničí a sklízel veliký úspěch. První filmová verze vznikla v roce 1965, adaptace se ujali Američané, režisér Lean obsadil do titulní role Omara Sharifa, který na tom založil svoji slávu, dvě ústřední ženské role vytvořily Geraldine Chaplinová a Julie Christie. Miluji ten silný příběh o lékaři, který na pozadí krutostí a války prožívá dvě nesrovnatelné lásky - něžnou, přátelskou, založenou na celoživotní náklonnosti a úctě, ta patří jeho manželce. Osud mu ovšem několikrát připlete do cesty dívku úplně odlišnou - temperamentní, nezkrotnou - a k té ho upřímně vedou jeho tužby. Režisérovi kritika vyčítala příliš zjednodušené vyobrazení bolševické revoluce, ale já bych řekla, že to filmu neuškodilo.