Otec Kondelík a ženich Vejvara

Nevím jak kdo, ale já mám velmi ráda staré filmy. Nejen že jsou často ukázkou, jak lze s malými finančními prostředky natočit příběh, který potěší několik generací, někdy dokonce bývají lepší, než mnohé filmy současné. Přinejmenším - dobře pobaví, jako většina starých českých komedií. Na jedno z nejvyšších míst v tomto žánru bych postavila starosvětský příběh, natočený podle povídky Ignáta Herrmanna, Otec Kondelík a ženich Vejvara. Kritika si toho filmu nikdy moc necenila a vlastně měla pravdu, přesto ale pobaví i po létech. Malíř pokojů Kondelík se vypracoval od samotných začátků, kdy sám pobíhal jako hladový kluk se štaflemi a šetřil korunku ke korunce. Jenomže na stará kolena je už z něj vážený živnostník s vlastní firmou a činžovním domem a proto touží společně se svojí manželkou, aby se jejich jediná dcera Pepinka dobře vdala. Že v tanečních hodinách padne do oka drobnému státnímu uředníčkovi Vejvarovi je malířskému mistru velice po chuti, i když Vejvara je skromný a velice ušlápnutý popleta. Při namlouvání Pepinky si předchází i rodiče, jenomže nic se mu nedaří tak, jak si představoval. Panna Pepinka je mu ovšem velice nakloněna a tak by vše spělo rovnou až ke zdárnému sňatku, nebýt intrikánské Vejvarovy bytné, která by mu nejraději vnutila za manželku svoji staropanenskou dceru. Základním úspěchem nestárnoucí komedie je patrně obsazení rolí manželů Kondelíkových - totiž Theodorem Pištěkem a Antonií Nedošínskou. Ti dva hráli manželskou dvojici i v několika jiných tehdejších filmech a vždycky dokonale. Jako popleta Vejvara se představil Jiří Dohnal a nevěstou Pepičkou byla Eliška Gérová.