Zlaté časy ve Spessartu

Když už jsem se zmínila o dvou komediích z cyklu tří, nezbývá než připomenout i tu třetí, závěrečnou. Jmenuje se Zlaté časy ve Spessartu a abych byla upřímná, připadá mi úplně nejpovedenější. Jako by se tvůrci trilogie v první části rozcvičovali, ve druhé už dobře zvládli řemeslo a ve třetí teprve popustili uzdu gejzírům směšností. Film vznikl v roce 1967, režíroval opět Kurt Hoffmann. Předchozí dvě části by měl ovšem člověk znát, aby se orientoval v ději. Spessartská strašidla musí konat dobré skutky, aby byly jejich prokleté duše konečně vysvobozené. Příležitost se jim naskytne ve chvíli, kdy majitel přepychového hotelu chystá svatbu své jediné dcery Annelise. Staršidla jí považují za svojí komtesku, ačkoli Annelise (jíž opět představuje Liselotte Pulverová) je její vnučkou. Ženichem je pohledný americký konstruktér rakety, v níž strašidla kdysi opustila Zemi. Nyní se vrátila právě včas, jelikož ve městě se konají také manévry NATO a svatba Annelise je tak silně ohrožena. Strašidla musí zapojit všechnu svojí vynalézavost, aby nakonec všechno dobře dopadlo. A samozřejmě, jelikož je to opravdový konec, jejich dušičky jsou na závěr filmu omilostněné.