Četníci

Nemohu si pomoci, ale miluji filmy s Louisem de Funés, i když je pravda, že ne všechny mají stejnou úroveň jako například jeho slavní "Četníci" - a i tím myslím jen některé díly z této minisérie, všechny stejně povedené nejsou. Ale miluji hlavně herecký projev Louise de Funés jako celek. Vždycky jsem žasla, jak tento malý, nehezký a nemladý mužíček dokázal uchopit současnost za pačesy a vůbec si nezakládal na elegantní důstojnosti. A není sporu o tom, že by na ni měl nárok, jeho "de" ve jménu totiž nebylo jen uměleckou nadsázkou, skutečně pocházel ze šlechtického - snad španělského - rodu. Jeho hereckým projevem byla ale od začátku nadsázka, cholerické výbuchy hněvu propletené přehnaným sebevědomím ale také nejnižším podlézáním - no celkově sranda všeho druhu. Maličko odlišnou stránku jeho herectví si užívám ve filmu Tetovaný, kde hrál se Jeanem Gabinem. Tentokrát roli hněvivce převzal Jean Gabin a není divu, vždyť v úsměvném příběhu jde o to, že právě jemu kdysi v mládí vytetoval slavný malíř Modigliani v životní velikosti na záda dívčí tvář. A tu chce od něj za každou cenu odkoupit de Funés. Pravda, třeba až po Gabinově smrti... Jenomže Gabin představuje v tomto příběhu skalního šlechtice, zatímco de Funés jen cílevědomého překupníka. A Gabin - majitel téměř rozpadlého zámku a nezměrné hrdosti - je schopen vzít na mazaného obchodníka de Funése klidně i pušku, když se mu se svojí nestydatou nabídkou vetře až pod střechu rodného kastelu. Že ti dva si k sobě nakonec najdou přátelskou cestu, to je příjemným dovršením filmu, který byl v naší republice poprvé promítán na Filmovém festivalu Praha v roce 1971.