Slasti Otce Vlasti

Slasti otce vlasti - to je film, který si většinou připomenu, když je někde zmínka o Noci na Karlštejně. Ústřední dvojici totiž ztvárňuje Jaromír Hanzlík a Daniela Kolářová, tentokrát ovšem nikoli v rolích pana Peška a jeho snoubenky Aleny, nýbrž coby mladinký markrabě moravský Karel, pozdější Karel IV. a jeho mladá první manželka Blanka. Film, i když byl laděný trochu do komična, nedosáhl zdaleka takového úspěchu jako klasika - Noc na Karlštejně, nicméně i po létech potěší. Příběh pojednává o období, kdy se pozdější veliký panovník bouřil proti vlastnímu otci, protože byl se suverenitou mládí přesvědčen, že sám by to dokázal mnohem lépe. Pantatínek Jan Lucemburský si ovšem nenechal foukat do kaše, podnikavého syna pro jistotu uvěznil a bylo zapotřebí pádného důvodu, aby ho z vězení zase propustil. Ještě na závěr bych zmínila, že roli Jana Lucemburského si s potěšením střihnul Miloš Kopecký a že režisérem filmu byl Karel Steklý.

Velké manévry

Máte rádi Gérarda Philipa? Já velmi! A předpokládám, že ačkoli tento francouzský herec zemřel 23.11. roku 1959, mnoha divákům ještě nevymizel ze srdce. Kdo by nepamatoval roztomilého Fanfána Tulipána, který sní o princezně a trápí proto hezkou Ginu Lollobrigidu? Po létech přišla na svět remake tohoto filmu, ale promiňte mi, ačkoli tvůrci ten původní nestydatě obšlehli skoro scénu po scéně, ten první měl větší šmrnc! Dnes bych ale ráda vzpoměla na Gérarda Philipa coby lehkomyslného Armanda de la Verne ve filmu Velké manévry. Philipe si tam tenkrát zahrál po boku Michéle Morganové a mihla se i mladičká, své pozdější podobě naprosto nepodobná Brigitte Bardotová. Je to příběh mladého poručíka, který cynicky svádí ženy jednu za druhou a jednou se dokonce s přítelem vsadí, že v určitém termínu svede první, která tohoho večera vstoupí do místnosti. Krásná Marie-Louisa je již zralá žena, ve společnosti poněkud znevýhodněná odhalením, že je rozvedená, což v oné době zavání skandálem. Armand se jí podle sázky dvoří jako tolika před ní a ona se do něj zamiluje. On do ní ovšem neplánovaně také. Na světlo však nevhodně vypluje důkaz o jeho sázce a všemu je konec. V předvečer odjezdu na velké vojenské manévry Armand Marii Louisu navštíví a pokorně se jí ze všeho vyznává. Prosí o odpuštění - a nechť je tím odpuštěním to, že zítra časně ráno, až bude pluk opouštět město, odhrne jeho milá na svém okně záclonu. Na druhý den do poslední chvíle vzhlíží k oknu s nadějí - záclona však zůstává zatažená. Marie Louisa shlíží dolů a pláče. Miluje Armada, je přesvědčena, že jí nelhal, že i on ji skutečně miluje - ale zároveň ví, že jejich láska nemá naději, protože po tom co o něm ví by mu nikdy nedokázala úplně věřit.

Tygr a kočička

Tygr a kočička - to je roztomilá komedie, kterou před mnoha léty (konkrétně v roce 1967) natočil zkušený italský režisér Dino Rissi. Vittorio Gassman v ní hraje solidního pana Francesca, který poněkud ztratí hlavu z toho, že se v pětačtyřiceti létech stane dědečkem. No a protože v jeho blízkosti se vyskytne studentka Carolina, je vcelku jasné, že stárnoucí pán chytí druhý dech a sám sobě se pokusí dokázat, že vlastně tak starý není. Studentku a náročnou milenku, která zmateného muže málem přivede do záhuby si s chutí zahrála Ann Margetová, do té doby u nás známá hlavně z filmu Dostavník, což byla nová verze slavného Přepadení. Film Tygr a kočička poskytne skoro dvě hodiny dobré zábavy, bohužel, nějak se na něj zapomnělo, pokud vím, na kazetě nevyšel a ani v televizi ho snad nikdy nedávali.

Čekej do tmy

Čekej do tmy. Dobré zboží se chválí samo! Když to řeknu jako příměr k filmu, bude to asi znít směšně, ale přesto je to tak. Míním film Čekej do tmy. Natočil ho v roce 1967 režisér Terence Young s Audrey Hepburnovou v hlavní roli. Jejího protivníka představuje Alan Arkin a manžela Efrem Zimbalist. Ostatní postavy jsou tam vysloveně za křoví, ale dotvářejí celkový děj. Napínavý příběh se točí kolem panenky, nacpané heroinem a propašované přes hranice. Dojde k vraždě a panenka se náhodou dostane až do rukou slepé Susy. Jenomže to zjistí psychopat Roat, který se chce heroinu zmocnit a neváhá usilovat ženě o život. Mistrovství příběhu spočívá v tom, jak nevidomá žena postupně chápe svoji situaci a na závěr dovede ze své osobní tragédie vytěžit rozhodující výhodu. O tom, že film je skutečně dobrý podle mého svědčí i fakt, že se téměř třicet let po svém vzniku ocitl ve špičkové kvalitě na videokazetě.