Hraběnka z hongkongu

Jak se tak probírám svojí filmografickou sbírkou, padly mi oči na titul Hraběnka z Hongkongu. Je to poslední film Charlie Chaplina a aby se s letitou kariérou rozloučil skutečně s parádou, tentokrát si sám napsal scénář i hudbu, film zrežíroval a také si v něm zahrál roli lodního stevarda. Protože příběh se odehrává celý na lodi. Hlavní hrdinkou je ruská dívka Nataša, kterou chtěli donutit v Hongkongu k prostituci. Vyřešila to útěkem na výletní loď, jenomže nemá lístek a jako černá pasažérka se musí skrývat. Schovává se v kajutě zámožného Ogdena ( kterého představuje mladý Marlon Brando) a když je objevena doufá, že mladého fešáka svým šarmem donutí, aby jí pomohl dostat se do Ameriky. Ogden se snaží odolávat, jenomže ani on není imunní proti šípu Amorovu. Jestliže se do příběhu vplétá ještě náladová stará dáma (kterou v úloze skutečně maličké bezvadně nahodila Margaret Rutherfordová, známá tehdejším českým divákům také jako slečna Marplová z filmu To je vražda, řekla), Chaplinův syn Sydney nebo Tippy Hedrenová coby panička chladně nos zdvíhající, je o zábavu postaráno.

Šíleně smutná princezna

Už jsem se tuším zmínila, že mám moc ráda české pohádky. Nejvíc si vždycky rochním o vánocích a okolo Nového roku, protože to všechny televize takové pohádky opráší a přímo spolu soupeří, kdy a kde budou kterou z těch mých oblíbených vysílat. A já nemohu vynikat v kuchyni, musím se dívat. Jedna pohádka se ale nevím proč ve Vánoční koncepci nějak nelíbí. A to je Šíleně smutná princezna. Příběh plný legrace, smíchu a krásných písniček. Helena Vondráčková a Vašek Neckář coby sobě zaslíbená královská dítka jsou prostě k sežrání, stejně jako tatínkové králové, věčně nadurděná chuva Stelly Zázvorkové nebo Petr Kostka jako koktavý bavič Kokoška. Výroky jako "To neumím ani číst - a mám to koktat!" nebo princovo "Krávu má zaparkovanou za parkem, ale jinak je eňo ňuňo" jsou u nás jako přirovnání k určitým situacím často ve slovníku, stejně jako "Chopte se mne, pochopové!" či objevné princovské "Že on to nečet?" nebo vtípeček :"Cože? celé království a půl princezny?" V pohádce naprosto neruší mírový motiv dvou horlivých mláďat, zatímco zlovolní a poťouchlí rádcové rozpoutávají jen problémy a války. Z hlavy si bohužel nevzpomenu, kdo skládal k filmu hudbu, byl to prý velmi talentovaný mladý skladatel a zdejší malé poměry mu byly tak malé, že zmizel do zahraničí. Co se s ním stalo netuším a moc mne to mrzí. Možná se stal slavným a sbírá Oscary pod změněným jménem, možná někde umývá nádobí, každopádně je škoda, že neskládá tady.

Vražedné alibi

Jak jsem tak hleděla do týdenního televizního programu, padlo mi do oka, že se má co nevidět na obrazovce objevit film Vražedné alibi. Proč ne, já ho viděla ještě jako premiéru v kině a velice se mi líbil. Faktem je, že asi zejména proto, že hlavní roli má Sean Connery a pro toho já mám slabost, je to výborný herec a i na stará kolena zatraceně zajímavý a přitažlivý fakt. Ale filmový příběh tentokrát také stojí za to. Když stará černoška požádá Paula Armstronga, aby se ujal případu jejího odsouzeného vnuka, Armstrong netuší, jaký dopad to bude mít na něj i na jeho rodinu. Černý mladík Bobby byl před osmi roky odsouzen za znásilnění a vraždu bílé dívenky, jeho příbuzní jsou ale přesvědčeni, že čin nespáchal, že je pouze nevinnou obětí kvůli barvě své pleti. Armastrong svědomitě pátrá po důkazech, které by mohli nevinného mladíka konečně osvobodit a toho cíle nakonec dosáhne. Zdálo by se, že příběhu je konec a to ve stylu " konec dobrý, všechno dobré." Jenomže tak tomu nemůže být u filmu, který bývá označován jako thriller. Proč? Vím, ale nepovím! To tak! Dívejte se ve středu od 22.10 na Primu - ale jakmile
bude černý Bobby osvobozen, dejte si pozor - za chvíli se začnete bát!

Romulus a Remus

Je to už hodně dávno, co jsem viděla poprvé film Romulus a Remus. Natočen byl v roce 1961, k nám se dostal o několik let později a já ho neviděla v premiérovém biografu, ale o prázdninách, v malém plesnivém vesnickém kinu, kde se pubertální chuligáni chechtali a rvali. Tomu naštěstí zabránil jeden statný chlápek, místní hajný. Nechal rozsvítit, rváče a výtržníky z předních řad včetně několika příslušníků etnických menšin energicky vyházel ven na nevydlážděný dvorek a mohlo se skutečně začít. Film se potom rozvíjel s náležitým dějem podle dávné pověsti, pastýř vylovil z doupěte vlčice dva chlapce, dvojčata, vychoval je ve statné chlapce a prozradil jim, že jsou dětmi královny Sylvie a boha. Mladíkům bylo předurčeno, aby založili město Řím, pro věčné sváry a neshody se však vládcem může stát jen jeden z nich. V poslední rozhodující půtce je nakonec Remus zabit Romulovou rukou a Romulus se ujímá velení po boku své krásné a statečné manželky. Před maličkým venkovským plátnem jsme nikdo ani nedýchal a film měl jen jedno přerušení ve velmi zajímavé pasáži, kde se Romulus seznámil se svojí pozdější manželkou Julií. Filmový pás se patrně přetrhl a nekonečné minuty se ozývaly jen divné zvuky a nic - než zasáhl tentýž hajný, co na začátku a šel se poohlédnout, kdeže vězí promítač. Po dalších nekonečných minutách zablikal znovu nastavený film a než se zhaslo, hrdina večera se poškrábal na hrudi a na adresu promítače prohlásil: "Už to bude dobrý, to von jen vzdau krmil slepice. "
S takovými vložkami byste si nevychutnali ani film ověnčený samými Oscary! Naštěstí mne na něj naši vzali znovu, když jsme se vrátili z letního pobytu. V hlavních rolích se objevili: Scott Reeves, Gordon Scott a Virna Lisiová.

Perinbaba

Co takhle dát si pohádku? V pohádkách jsme mistři my, jen si vzpoměňte na klasickou Pyšnou princeznu nebo Tři oříšky pro Popelku! Ale pravda je taková, že když Juraj Jakubisko natočil před léty svojí Perinbabu, výrazně se i k tak k půvabným pohádkám přiblížil. Proč byl film kddysi uváděn pod původním slovenským názvem, když jakékoli jiné tituly bylo zvykem překládat, to nechápu. Asi proto, že jak byste to vlastně přeložili? Baba je babka, česky jako slovensky a že slůvkoůperinů má v tomto případě něco společného s peřinou, to by napadlo i značného nedovtipu, když ve filmu vystupuje laskavá kouzelná stařenka, která občas přetřásá svoje peřiny a na světě v tu chvíli začne sněžit. Leda tak Babička s peřinou nebo něco v tom duchu a uznávám, že to by bylo hodně pitomé. V titulní roli se objevila slavná italská herečka, manželka režiséra Frederica Felliniho, Giulietta Masina. Na tom nebylo zase až tak nic divného, film se natáčel v koprodukci Německa a Slovenska a měl hojnou účast zahraničních herců. Masina ztvárnila svojí Perinbabu jako jednu ze svých posledních rolí. Zemřela v roce 1994, krátce po svém manželovi, kterého označovala za svého nejlepšího přítele. Vedle spousty krásných tragikomických rolí tu po sobě nechala i kouzelnou pohádku - jen škoda, že ten film se od té doby nepromítal a i jinak jako by se po něm země slehla.

Zatímco jsi spal

Kdo máte rádi filmy s humorem a přitom romantické, nevynechte příběh s názvem, který většinou nacházím psán v podobě Zatímco jsi spal. (Moje dávná výchova se mi zmítá až ve střevech, protože podle vzdělání, kterého se mi kdysi dostalo by to mělo znít Zatím co jsi spal - ale to ponechme stranou). Jde o příběh, ne o pravopis. A příběh je to rozkošný: Lucy prodává v maličké kukani jízdenky chicagské nadzemky a přitom sní o veliké a silné lásce, která ji jednou potká. Kéž by se do ní zamiloval ten atraktivní mladý muž, co si u ní kupuje jízdenku každý den! Je si jistá, že ona sama je do něho nesmírně zamilována. Ovšem zázraky se nedějí, on se o ni nezajímá ani trošku! A pak ho jednou přímo před jejíma očima přepadnou dva lupiči a ona mu zachrání život. Mladík Peter je v bezvědomí, odvezou ho do nemocnice a Lucy - jen aby získala informaci o jeho zdravotním stavu - se vydává za jeho snoubenku. To ovšem zaslechne početná Peterova rodina... Co se asi stane, když se před Lucy objeví zdaleka ne tak atraktivní a úspěšný Peterův bratr Jack...To by jen zabedněnec nepochopil, název filmu to sděluje zcela jasně!

Wyatt Earp

Než se Kevin Costner zbláznil a začal točit tak podivné filmy jako Vodní svět a Pošťák, objevil se i v dílech, které stojí za zmínku. Ne, já toho chudáka nekritizuji, já mu dokonce rozumím. Když se v Tanci s vlky dočkal závratného úspěchu, došel k myšlence, že je na čase si splnit své sny a začal točit (a bohužel hlavně financovat) projekty, které mu nějakým způsobem šly od srdce. A ona se při pozorném sledování těch příběhů tu a tam zajímavá myšlenka najde. Ve všem bývá něco dobrého, jak říká Mach a Šebestová. Já Kevina Costnera ovšem mnohem víc ocenila například ve westernu Wyat Erp. Je to zfilmovaný příběh o jednom z nejslavnějších amerických šerifů, který začínal svoji kariéru jako pistolník, aby nakonec vedl tažení rpoti zločineckým bandám. Costner je v tomto filmu nejen přirozený (to on je před kamerou vždycky, je to prostě profík), ale zkrátka - právě tahle role mu podle mne ohromně "pásne." V dalších rolích se vedle něj ve filmu z roku 1994 objevil Gene Hackman, Dennis Quaid nebo Isabella Rosselini.

Tělo Diany

Napadá mne zavzpomínat na francouzský film Tělo Diany. Kritiky filmu byly tenkrát v českém časopisu Kino nevalné, prý se nejedná o žádné veledílo a třebaže v něm hraje slavná Jeanne Moreau(ová), ani ona tu nemá takovou roli, aby divákům nějak zvlášť utkvěla v paměti. A vidíte, já jsem možná výjimka, ale mně tenhle film v paměti utkvěl! Nejen proto, že jeho části se natáčely u nás, na tehdy slavném Barrandově, ale kvůli příběhu samému. Je to drama žárlivosti, zdánlivě snad naivní, ve skutečnosti ale opravdu dramatické, možná předchůdce mnoha pozdějších amerických thrillerů. Mladá návrhářka Diana pozná snílka Juliena, zamilují se a vezmou se. Brzo ale Julien začně manželku podezírat, že je mu nevěrná. A jako naschvál mu padne do rukou novinový seriál, kde mladý básník zoufale miloval nevěrnou dívku a nakonec se rozhodl ji zabít. Julien začne uvažovat o stejném řešení. Odveze Dianu na místo, kde byli kdysi šťastni a nad skalními útesy v hustém lese vytahne pistoli. Ne, tentokrát náhodného čtenáře mých vzpomínek nebudu napínat slovíčky " posuďte sami, podívejte se," to by asi bylo těžké. Ten konec dopovím sama. Diana s Julienem zápasí a nakonec ho srazí se skály. Julien umírá a ona se svého činu hrozí, ale přesto se cítí osvobozená a volná.

Shrek

Pokud máte rádi animované filmy a chcete se zasmát s pohádkovými bytostmi a zažít nečekané rozuzlení, doporučuji vám americký film Shrek. Vznikl v roce 2001 a myslím, že od té doby udělal radost spoustě diváků po celém světě. Co se týká příběhu, začíná tím, že několik vesničanů chce vypudit z jeho chaloupky zlobra Shreka. Nepodaří se jim to, ale na druhé straně vládce oné končiny, zlý lord, vyzvídá na kouzelném zrcadle, kde by sehnal vhodnou nevěstu. Vyděšené zrcadlo mu nabídne hned tři a lord si vybere začarovanou krásnou Fionu, princeznu. A když se k tomu nachomýtne Shrek, lord si ho pošle pro nevěstu jako pohůnka. Kdyby Shrek neměl vtipného oslíka, možná by svůj úkol ani nezvládl, protože princeznu Fionu hlídá veliká dračice. Nakonce jí ale všichni tři utečou a Shrek vede Fionu k ženichovi. Po cestě se do ní sám zamiluje, což ho rmoutí. Krásná princezna přece nemůže opětovat lásku neohrabaného zlobra. Jenomže princezna je zakletá a každou noc se mění. Kletba samozřejmě pomine, ale až... ne, neprozradím všechno! Podívejte se na film, prosmějte se všemi jeho parodiemi a na konci budete v obraze jako já!

Záhadný Hektor

Docela se slehla zem po filmu Záhadný Hektor. Přiznám se, že nebýt mé rozsáhlé sbírky filmových výstřižků, nevzpomněla bych si na něj ani já. Přitom, jak jsem se tak probírala jeho složkou a připomněla si děj, byl dobrý. Vyrobila ho tehdejší NSR, vtipně jsem si nepoznamenala, ve kterém roce, ale tuším že to mohlo být tak okolo roku 1970. Námět vznikl podle knihy Edgara Wallace "Čaroděj", patrně jako odezva na jiní zfilmované wallaceovky té doby. Když sekretářka v jkedné advokátní kanceláři vyslechne tajný hovor svého šéfa, netuší, že bude vzápětí zavražděna. Tím má inspektor Higgins nový případ a jeho snoubenka Elis důvod k nespokojenosti. Brzo vyjde najevo, že zabitá byla sestrou jistého Hektora Miltona, kterému ve Scotland Yardu přezdívají Čaroděj. Nelze ho totiž polapit, nikdo neví, jak vypadá. Neúprosný mstitel křivd a bezpráví vykonává svoji pomstu na lumpech a zločincích, jenomže zákon je zákon, že ano? A tak se inspektor Higgins snaží. Divákovi ale není k necti, když drží palce záhadnému Hektorovi a ten také nakonec unikne. Možná proto byl film zatlačen do pozadí, že nabízel jiný úhel pohledu na zločince a na zákony. A tak mu nepomohlo ani to, že ho rutinně natočil známý režisér spousty zfilmovaných mayovek - Alfred Wohrer.