Brouk v hlavě

Osvedčenou divadelní komedii George Feydaua Brouk v hlavě asi zná každý. I Česká televize kdysi stvořila její verzi s Viktorem Preissem v hlavní roli. Já jsem před léty viděla stějnojmenný film, připisovaný udajně Francii, nicméně jeho úspěch ozvláštnil populární herec Rex Harrison (Cézar ze slavné Kleopatry po boku Liz Taylorové a jeho tehdejší manželka Rachel Robertsová). Příběh je povedenou fraškou o podezření. Proč náhle manžel nechce nosit kšandy, které po něho manželka láskyplně vyšila? Snad chce honit vodu, protože je jí nevěrný? Tu otázku si klade krásná Gabriella. I její manžel se však chce ptát - komu přeje jeho žena víc, než vlastnímu choti? A když se do tohoto vloží ještě druhá dvojice, je o humornou zápletku stoprocentně postaráno. Klasická podívaná se zdála nevinná i tehdejší československé cenzuře. I dnešní cizinci vůči nám, dávní bratia Slováci, měli možnost shlédnout film pod názvem Chrobák v hlave.

Dobrodruh z Istanbulu

Napadá mne starý film Dobrodruh z Istanbulu. Jeho původní název je vlastně Náš člověk z Istanbulu. Film se u nás promítal jako západoněmecký, jeo puvod je ale velice složitý, v koprodukci tenkrát pracovalo několik států, režisér byl Španěl Antonio Isasi, hlavní hrdinka Sylva Koscina měla původ italsko-jugoslávský, hlavní hrdina Horst Buchholz byl, pravda, Němec, ale aby to nebylo tak jednoduché, v příběhu představoval Američana. Jen představitele typického gangstera si střihnul Klaus Kinski, otec slavné herečky Nastasji, který je u nás známý také jako zrádce Luka z filmu Vinnetou-Rudý gentleman. A ve stejně drobné roli se mihnul Mario Adorf, jinak zločinný Santer z prvního dílu Vinnetoua. Buchholz se u nás proslavil hlavně filmem Sedm statečných, kdy hrál nejmladšího pistolníka se skupiny obránců, Chica. Sylva Koscina se mi z povědomí nějak vytratila, ale jen v prvních třinácti létech své kariéry stvárnila na 75 rolí. Samotný příběh Dobrodruha z Istanbulu je ve stylu bondovek, přičemž agentem Tony Macenasem je vždy vítězící Buchholz. Recenze film hodně ztrhala a názor zněl, že by bylo vhodné ho promítat jako komedii k 1. aprílu, ale na tehdejší dobu to byla docela slušná podívaná.

Měj mě rád

Miluji české filmy pro pamětníky, ty osvědčené komedie s Oldřichem Novým či Jaroslavem Marvanem a směji se jim dodnes. Škoda, že se jaksi zapomnělo na fakt, že i cizina kdysi natáčela příběhy pro pobavení, které by asi slavily úspěch dodnes. Vzpomínám si na revuální veselohru měj mě rád, kde se před kamerou sešli dvě tehdejší velké herecké hvězdy německého filmu. Marika Rökk, původem Maďarka - a sympatický ošklivec Viktor Stahl. Film vznikl v roce 1941 a byl první samostatnou režijní prací Haralda Brauna. Příběh o mladé tanečnici Monice, která se potřebuje z vypočítavosti provdat, protože právě přišla o místo, koření zápletka dvou mladých párů. A co teprv, když vyjde najevo, že i druhá dvojice je zasnoubena vlastně jen z rozumu a že snoubenci si výborně rozumějí právě s tím, s kým zasnoubeni nejsou. Než si však dvě přítelkyně partnery prohodí, aby došlo k dokonalému souladu, musí se odehrát mnoho zmatků, jak už to v takových příbězích bývá.

Jerry Cotton

Vzpomínám si, jaké nadšení budil mezi záplavou filmů provenience socialistických států film západoněmecký. Takové se k nám čas od času dostávaly v těch dobách, kdy Německo bylo rozděleno na hodné Němce z východu a ty zlé, západní, za zdí. Cenzoři přece jen tu a tam do kin něco pustili, jen tak "aby se neřeklo". Jedním z těch filmů byl Dynamit v zeleném, západoněmecká detektivka. Západoněmeckým tvůrcům se bůhvíproč zachtělo uvést do života Jerry Cottona, tajného agenta FBI (toho hrál George Nader). Ve filmu samozřejmě nebyla nouze o intriky, podrazy a honičky s přestřelkami, což jsme si my, mladí, tehdy ohromně pochvalovali, protože toho se nám v příbězích ála Čuk a Gek nedostávalo a od ucha k uchu šla zpráva, že ten rejža Reinl, co natočil první díly Vinnetoua, zplodil zase něco príma. Bulvární tisk tenkrát neexistoval a v solidním časopisu Kino jsme se pouze dověděli, že herec George Nader nemá rodinu a není ani ženatý, ušetřeni jsme byli odhalení, že sympatický agent FBI je v civilu gay. Film se po létech vysílal v televizi, usadila jsem se k němu s nostalgickými vzpomínkami na pěkný příběh - a náramně mne zklamalo, jak po létech působí nezáživně, skoro až nudně. No ale tenkrát, tenkrát prostě frčel. Se stejným hercem a ve stejné roli potom filmaři vyrobili ještě několik pokračování "Cottonovských" případů, většina byla ještě slabší než film první, vymykal se jen jeden, nazvaný Smrt v červeném jaguáru.

Nejlepší léta našeho života

Myslím, že už jsem tu vyjádřila názor, že když se Americe zadařilo, tak holt se zadařilo. Co na tom, že dnes už je všechna její sláva jen polní tráva, mnozí to dodnes nechápou a padají na zadek před Letcem a Titanicem a jinými oslňujícími tituly, filmy dřívější prostě uměli Američané lépe. Chcete důkaz z mé filmografie? Režie: William Wyller, název filmu: Nejlepší léta našeho života. Když řeknu, že v hlavních rolích obstáli Frederic Marsch a Myrna Loyová, fajnšmekři asi budou vedět, o čem mluvím. A ten samotný příběh z konce druhé světové války? Někdo narukoval jako silný a pohledný mladík a po návratu se musí varovnat s tím, že ztratil ruku. Duševně zdeptaný chlápek středního věku je přesvědčen,že pro něj už život skončil. Přesto toho bezrukého i s tělesnou vadou stále miluje jeho snoubenka a ten starší a životem otřískaný... má či nemá právo k sobě připoutat mladicky zamilovanou dcerku svého spolubojovníka?

Hry lásky šálivé

Při vzpomínkách na povedené české filmy mne napadají také Hry lásky šálivé. Jsou to vlastně dvě zfilmované povídky slavných autorů. Ta první, s názvem Arabský kůň, je z pera Boccaccia, který se proslavil svým Dekameronem. V příběhu se vyskytuje lakomý milánský podesta (Miloš Kopecký), jaho mladá, poněkud zanedbávaná manželka Sandra (Božidara Turzonovová) a ctitel této dámy (hereččin skutečný manžel Jozef Adamovič). A samozřejmě se tam také vyskytne nádherný arabský kůň, kolem kterého se ten celý úsměvný příběh točí. Druhou povídku napsala Markéta Navarská a i ve filmu se jmenuje Náušnice. Jeho atmosféru naznačuje podtitul Jak zámecká paní učila svého manžela milovat a vastupují zde dvě dvojice, zámecká paní a její obstarožní, leč stále ještě záletný manžel a mladý sluha s fešnou komornou. Jejich příběhy se tak zamotají a posléze spetitě rozuzlují, jako ve frašce Figarova svatba. Šlechtickou dvojici představuje Slávka Budínová a Jiří Sovák, komornou představuje Magda Vašáryová a sluhu Pavel Landovský. To je pravděpodobně jediný důvod, proč v určitých létech film zmizel z pláten kin, protože celkově to byl film povedený, úsměvný, natočený v krásném prostředí (např. na Belvederu či v zámcích Kozel a Ploskovice.) Filmovou muziku složil Zdeněk Liška a režie se ujal J. Krejčík.