Ukradli torzo Jupitera

Velice ráda mám francouzský film Ukradli torzo Jupitera. Když jsem jej kdysi viděla poprvé, celou dobu mi vrtalo hlavou, proč se tak vlastně jmenuje, když se všechno točí okolo torza Venuše a málem jsem pukla smích v samotném závěru kdy se ukázalo, že soše vlastně krom hlavy a nohou chyběl ještě jeden docela malý kousek, který dělá z ženy muže. Řehtali se tenkrát v sále snad všichni, jen někteří už nemohli, protože komedie, která je pokračováním úspěšného filmu Něžné kuře a podle mne jej předčí, je opravdu plná žertovných situací. Policejní inspektorka Líza, představovaná Annie Girardotovou, se vydává s novopečeným manželem na svatební cestu a protože manžel Antoine (Philippe Noiret) je profesorem řečtiny, novomanželská cesta pochopitelně vede do Řecka. Jenomže vedle romantiky tu dvojice natrefí také na jednoho potrhlého archeologa a jeho ještě potrhlejší manželku. Torzo, které archeolog právě objevil ve svých vykopávkách, slibuje být úžasným historickým objevem, což ovšem tuší také překupníci, z nichž se brzo stanou vrazi. A řecká policie, ženoucí se v jejich patách, naprosto svým výkonem neuchvacuje francouzskou kriminalistku Lízu, takže začne jaksi vypomáhat. Že všechno dopadne nakonec úplně báječně, to je snad každému jasné. Film ale přes všechen smích bude mít pro mne příště smutný přídech - představitel potrhlého profesora Antoina, skvělý francouzský herec Philippe Noiret, před několika dny po dlouhé a těžké nemoci zemřel.

Christopher Reeve

Herec Christopher Reeve je asi v paměti filmových diváků především zapsaný jako nezapomenutelný Superman. A také jako nešťastný člověk. Superman mu přinesl slávu, peníze, nezávislost - a on so mohl věnovat také svým koníčkům, k nimž patřila jízda na koni. Při jednom závodě se vážně zranil a zůstal ochrnutý. Léta se držel a věřil, že pokrok jde natolik kupředu, že ho jednou lékaři zase dokážou postavit na nohy, ale nakonec svůj boj s časem prohrál. Superman byla bezesporu jeho nejslavnější role, ale ne jediná. Mladý muž s altetickou postavou a ostře řezanou tváří se hodil i do jiných úloh. Jako například ve filmu Přistání v divočině, kde hraje poštovního pilota. Jednou má ale vedle poštovních zásilek přepravit také nafrněnou a hubatou dceru svého šéfa. A co čert nechce, právě při této cestě letadlo havaruje. V divočině, jak napovídá název filmu, mezi sromy, sakalmi a hordami hladových vlků. Samozřejmě, všechno nakonec dopadne dobře, pilot se dostane i se svojí nepříjemnou pasažérkou do bezpečí a dívčinka dost obrátí a přestane se frnět, takže film poskytuje docela dobrou zábavu. Ve filmu dále hraje R. Arquettová, J. Warden, S. Wanamaker a další, vznikl v roce 1985.

Táta v sukni

Jedna z komedií, která se už pomalu stává klasikou, to je podle mne americký film Táta v sukni. Když dabingový herec Daniel ztratí ze dne na den práci a nepříliš zodpovědně toho využije, aby uspořádal bujarou narozeninovou oslavu svému synovi, manželku to naštve natolik, že sahne k rozvodu. A ani si to nevyčítá, vždyť Daniel je nemožný! Jenomže on je také milujícím otcem a zdrtí ho nařízení soudu, podle kterého se může se svými třemi dětmi stýkat jen podle přesně vymezeného harmonogramu a to dost sporadicky. A protože jeho bratr je skvělý ve vymýšlení filmových masek a převleků, poradí si - a vloudí se do bývalého domova coby obsatožní paní Doubtfireová, vychovatelka a hospodyně. Předpokládám, že kdo film viděl, tomu teď při vzpomínce na jednotlivé scény cukají koutky úst ve smíchu. A pro ty kdo ne dodám, že poněkud extravagantního Daniela, tátu v sukních, paní Doubtfireovou, hraje Robin Williams. Herec, který nezáří ani sexuální přitažlivostí ani vrozenou genialitou, ale na žebříčku amerických filmových hvězd rozhodně má své místo. Humorné scénky v jeho podání jsou totiž opravdu k popukání. Zvlášť když se v roli jeho svědomité manželky blýskne Sally Fieldová a coby její staronový nápadník cení zuby mužně přitažlivý Pierce Brosnan. Že si za těchto okolností udrží lásku k tátovi děti není až tak podivné, ale když se nakonec zdá, že i máma je ochotná rozpad rodiny ještě přehodnotit...

Terminátor II

Filmových žánrů je dnes tolik, že člověk nestačí koukat. Hranice mezi nimi bývají velmi úzké, často se úplně stírají, žánry se prolínají, dalo by se tvrdit, že doplňují... nemusím vědecko-fantastické thrillery. A nemusím Arnolda Schwarzeneggera. Existuje ale jedna výjimka. Film, kde se spojuje můj neoblíbený žánr s mým neoblíbeným hercem - a přesto ho pokládám za zdařilý. Je to Terminátor II, který jsme měli včera večer příležitost vidět na televizních obrazovkách. Podala jsem si k noze lahvinku vína a dívala jsem se. Je to totiž velmi pěkně udělaný film. Některé triky jsou už dnes zastaralé a díváme se na ně s úsměvem, ale to nemění nic na faktu, že tu režisér James Cameron podal důkaz o dobře odvedené práci. A samotný příběh o dvou strojích vyslaných z budoucnosti, z nichž jeden má zabít a druhý naopak chránit malého chlapce, který se jednou stane vládcem světa - to je příběh z oblasti pohádek a tak to celé vražedno s věčně střílejícími monstry poněkud zjemňuje. Jen pro informaci, proč jsou některé triky už zastaralé - technika jde rychle kupředu a film byl natočen v roce 1991. (fotka je z obalu blue ray vydání)

Třetí princ

Blíží se Vánoce a s nimi pravidelný televizní pohádkový maratón. Mnoho lidí kolem mne už na to nadává, protože repertoár je skoro jasně daný a dlouhá léta omílaný, což každého jistě nepotěší. Já se těším. Skoro jistě zase některá z televizních stanic odvysílá pohádku Třetí princ. Ta mi sedne. Je pohádková svým vyprávěním, je v ní tajemno, napětí, pohádkové téma "všeho do třetice." Pohádkoví rodiče Jana Hlaváčová a Luděk Munzar jsou ohromní a princové Jaroslav a Jaromír v podání Pavla Trávníčka přímo neodolatelní, oba mají svůj šmrnc a švih. Libuše Šafránková ve dvojroli princezen z Diamantových hor je líbezná víc než kde jinde, se svým mírně pokřiveným úsměvem, který rozbíjí pokus o klasickou krásu. Vzpomínám, jak jsem před léty viděla tento film poprvé a pořád jsem čekala, kdy kdo vysvobodí nejstaršího prince z Říše lva a konečně se objeví fešný pan Bartoška. V tom punktu ale nic, tandem Trávníček - Šafránková obstarali to vysobozovaní podle svého a Bartoška se mihl až na závěrečné svatební hostině, kdy jsem jen polkla: "Co je tohle za kravskou pohádku, pod rouškou klasiky moderna, či co? Nevěsty jsou dvě, princové tři..." než vzápětí i vypravěč připustil totéž a uvedl děj na pravou míru s vysvětlením tak roztomilým, že dodnes poznamenalo náš rodinný život. A úsloví " královské dělení" je u nás pojmem dodnes!

To je vražda napsala!

Angela Lansburyová je výborná herečka. Vím to už dávno, ačkoli američtí producenti si toho dlouhá léta až tak vědomi nebyli a obsazovali ji většinou do malých roliček. Možná za tím stál fakt, že Lansburyová nikdy nevypadala jako hloupoučká sexbomba a dokonce ani svým klidným soukromým životem sk sobě nepřitahovala pozornost. Přesto se proslavila - kupodivu v televizním seriálu To je vražda, napsala, kde představuje slavnou spisovatelku detektivek. Ta ať se vrtne kamkoli, tam narazí na nějaký zločin a její činorodost jí nedá, aby i proti vůli policie nepomáhala s vyšetřováním. Nevím, zda je to náhoda, ale takovou energickou dámu, která se plete vyšetřujícím tak trochu do řemesla, představovala i ve filmu Rozbité zrcadlo, z roku 1980. A ne ledajakou dámu, ale přímo "detektiva v sukních", slečnu Jane Marplovou, kterou stvořila slavná autorka detektivek Agatha Christie. Lansburyová zůstává v tomto příběhu jako nenápadná stará dáma poněkud na okraji, jak to má být, ale přece jen ona nakonec první pochopí, kdo vraždil a proč. A přitom to vůbec není jednoduché v napjatém ovzduší kolem producenta a slavných filmovách hvězd, když motiv není ale vůbec patrný!