Tajemství čínského karafiátu

Kdysi tady běžel film Tajemství čínského karafiátu. Vyrobila ho Německá spolková republika, čili podle tehdejšího mínění zlí Němci. Zajímavý byl tím, že v něm hrála česká herečka Olga Schoberová (např. Limonádový Joe nebo Kdo chce zabít Jessii) a to ještě předtím, než se rozhodla pokusit o světovou kariéru a začala si praštěně přezdívat Olinka Berová. K té kariéře jí měl dopomoci herec a pozdější producent Brad Harris - ten vytvořil v tomto filmu hlavní roli, klaďase Ramsaye. (Společně dvojice hrála také ve filmu Zlatokopové z Arkansasu). Velkého padoucha si v příběhu o čínském karafiátu střihnul Klaus Kinski, kdo si vzpomene na jeho lotrovskou vizáž trampa Luky ve filmu Vinnetou - rudý gentleman, nemůže zůstat na pochybách, že to zvládl výborně. Ostatně, nevzpomínám si, že bych kdy tohoto herce někde viděla v kladné roli, jeho drsný a pološílený vzhled ho přímo předurčoval pro role darebáků všeho druhu. Jeho civilní život byl propletený výstřednostmi a skandály, dokonce se spekulovalo o tom, že měl zneužívat svoji dceru (herečka Nastasja Kinski). Filmový příběh byl natočen podle knihy Čínský karafiát (autor Weiton). Začíná bombovým útokem, při němž zahyne šofér významného vědce, profesora Baxtera. Profesor učinil významný vynález který se mnohým nehodí do krámu a začínají to odnášet lidé z jeho okolí. I profesorova neteř Susan (Olga Schoberová) je sledovaná, profesor ji odeslal se spolehlivým tajemníkem Ramsayem (Brad Harris) na venkov, aby byla z očí. Ramsay ovšem ve skutečnosti není tajemník, ale soukromý detektiv. Jako první vypátrá, že ostatky po bombovém útoku v žádném případě nemohly patřit profesorovu šoférovi Gardnerovi - co se tedy s Gardnerem stalo? Do děje vstupuje Speanzo (Klaus Kinski). Do baru Čínský karafiát odváží na schůzku jistého Murraye a ten se tam od půvabné dívky Mary Lou dozvídá, kde profesor Baxter schoval písemné podklady svého vynálezu. On má samozřejmě označený sejf otevřít a podkladů se zmocnit. Profesor Baxter je zajat dalším lumpem, Sheridanem. Ten má totiž lepší informace - Baxter vedle písemné dokumentace všechno zdokladoval i ve filmové podobě, Sheridan doufá, že film z Baxtera vymámí jako výkupné za život. Zprostředkovatelem má být profesorův pomocník Wilkins. Film má Susan a předá jej Ramsayovi. Než ten stačí něco podniknout, je profesor nalezen ve vile zavražděný. A ve sklepě je rovněž nalezena mrtvola jeho šoféra. Susan chce film zničit, aby zabránila dalšímu krveprolití, Ramsay ale věří, že film ho nakonec dovede k profesorovu vrahu. Děj se stupňuje, dochází na honičky a přestřelky, aby si divák přišel na své, konečně se také dozví, že ten první zabitý (pokládaný napřed za šoféra), je bývalý trestanec Spencer. Náznaky něžných citů mezi Ramsayem a mladičkou Susan ustupují do pozadí ve chvíli, kdy Ramsay pomocí jediné vystřelené kulky usvědčí Wilkinse. To on chtěl ukást profesorovi jeho vynález a najal bývalého trestance Spencera, aby mu v tom byl nápomocen. Spencer se mu ale stal nebezpečným, takže ho zabil a vraždu zinscenoval tak, aby se zdálo, že zemřel šofér a sám zastřelil i profesora. Do všeho se zaplete dívka Mary Lou, která bere Susan jako rukojmí a za každou cenu chce získat film. Všechno se komplikuje až do zdárného vyvrcholení, kdy jsou všichni zlotřilci mrtví (Mary Lou se napíchla na otrávený špendlík, kterým předtím vyhrožovala, Wilkins se zřítí s autem, další vybuchne, protože do něj namontoval bombu přičinlivý Speanza) Susan a Ramsayovi se samozřejmě nic nestalo, protože to by nebyl správný film tohoto typu, aby zlo nebylo potrestáno a dobro nezvítězilo. Musím uznat, že na film i po létech ráda vzpomínám a docela bych se na něj chtěla podívat znovu, bohužel, nikdy jsem ho už nikde neobjevila.

Proklatí králové

Obvykle nemívám ve zvyku operativně reagovat na filmy, které byli před krátkou dobou vysílané v televizi, tentokrát ale už podruhé porušuji pravidlo. Na mysli přitom mám film, který vysílala včera večer ČT2 - první část z cyklu Prokletí králové. Tedy... já nevím, co na to říci. Cyklus vznikl podle literární předlohy Maurice Druona. Poněkud mne mate, že já vím pouze o třech knihách (Zardoušená královna, Jed královské koruny a Lilie a lev).Jak se z nich dalo pořídit pět filmů nebo zda je knih ve skutečnosti také pět, to zatím netuším, snad na to průběhem času přijdu. Co se týká děje, první část se odehrává ve Francii za vlády krále Filipa Sličného, přesněji řečeno začíná právě v té době, kdy zmíněný král odsoudil na hranici velmistra templářů, Jacquese de Molay. Co se filmu dotýká, výpravnost a věrnost kulis a kostýmů je dobrá, dost mně ale naštvalo, že bombasticky na významném místě je uváděný jako celebrita Gérard Depardieu (kterého osobně miluji a hrozně jsem se na něj těšila), zatímco on ve skutečnosti hraje právě toho velmistra templářů, který v několika okamžicích před popravou prokleje celý královský rod a umře, čímž navždy zmizí z parády. Docela mi vyrazilo dech, že do role intrikánské hraběnky Mahaut mohl někdo obsadit Jeanne Mereau. Ne že by nebyla výborná herečka, ale v knize výslovně stojí popis, že hraběnka byla obrovská, statná a krevnatá žena a jak by také ne, když jen k snídani si dopřávala paštiku a pořádný kus pečeně a džbán červeného vína. Také její synovec Robert, který ve filmu vypadá pouze jako bláznivě výstředně postrojený hrubiánský skrček, měl být vysoký a rozložitý muž, který přes hrubé vystupování nepostrádal jistou drsnou mužnou přitažlivost. No to bych teda o představiteli neřekla ani omylem. Do třetice, strýc mladého Guccia, finančník Tolomei, také nevypadá jako bystrý, leč řádně otylý starý Ital. Scénář se snaží dost věrně držet knihy, ale protože je děje mnoho a času málo, ještě ke všemu to na mně dělá dojem, že člověk, který není důkladně obeznámen s literární předlohou, nemůže se v příběhu dost dobře orientovat. Přes všechny tyto nedostatky ale nelze film dost dobře odsoudit, i když pečlivou propracovanost, jakou měla například dvojdílná adaptace o královně Alžběte v minulých týdnech, tu tedy dokonale postrádá. No, uvidíme, jak se tvůrci vypořádají s dalšími díly!

Jestli se rozzlobíme, budeme zlí

Tak mně posledně televize potěšila, když snad po milionté odvysílala starý film Jestli se rozzlobíme, budeme zlí. Je to zajímavé, v době jeho vzniku v roce 1973 a krátce poté se narodilo takových filmů spousta, všechny snad upadly v zapomnění, ale tenhle přetrval. Přitom nejde o žádný světoborný výtvor, děj má prajednoduchý, jak se dva automobiloví závodníci zapletou se zločincem, který je připraví o jejich milovanou bugatku. Celým filmem se vlastne prolínají rvačky a násilnosti, vedené ovšem ještě v duchu lehkém, takže film byl bez rozpaků předkládán i dětem a mládeži. Komediální prvky násilí odlehčují a člověk se musí smát chtěj nechtěj. Nejvíc samozřejmě na konci, když dva kumpáni nad zločincem vyhrají, dostanou dokonce dve buginy a hned jednu zdevastují. Samozřejmě, člověk po několika zhlédnutích zná každý kousek filmu snad nazpaměť, ale těší se už dopředu a směje se. Veliký úspěch na tom má samozřejmě obsazení dvou hlavních hrdinů - Terence Hilla a Buda Spencera. Ti dva vytvořili neodolatelnou dvojici i v jiných filmech. Bud Spencer se Bud Spencer vůbec nejmenuje a stejně tak Terence Hill, který se ale přejmenoval už v průběhu svých hereckých začátků, takže někteří si ho mohou pamatovat ještě jako italského herce Maria Girottiho. Pod tímto jménem ztvárnil například několik postav v téměř nekonečné sérii o Vinnetouovi, nejlépe si ho asi každý vybaví jako hrdinného poručíka Merrila, který náčelníkovi Apačů sebere pod nosem nevěstu Ribannu ve filmu Vinnetou - rudý gentleman. Zvláštní je, že Bude Spencera se tvůrci zábavného žánru nepokusili spárovat s druhým maníkem jen jednou, existuje film, na jehož název si teď nevzpomínám, kde mu druhého do páru představuje italský (také) herec Giulliano Gemma. (Na toho si vzpomenou milovníci Angeliky, markýzy andělů, tam hrál mladého sluhu Nicolase, pozdějšího banditu Calembredaina). Přes všechnu snahu se film s touto dvojicí moc nepovedl, chlapi si nějak neseli. Člověk sledoval profesionály, kteří svědomitě odvádějí svoji práci, ale výsledek nic moc. Gemma prostě v sobě neměl ono uličnické jiskření, tu lumpačinu v očích zejména těsně před rvačkou, jaká sluší Hillovi. A tak je dobře, že se našli Spencer a Hill, protože krom příběhu o bugině vytvořili ještě několik skoro stejně povedených filmů, které dokázaly diváky potěšit a rozesmát.